Jdi na obsah Jdi na menu
 


Chodové plánští

     chodove-plansti-m.jpgChodové plánští 1 - Podle výsledků bádání Jindřicha Jindřicha a Josefa Blau zabíhaly chodské vesnice hluboko na území současného Bavorska. Až na území Saska, protilehle od Kraslic, leží obec Kottenhayde, tj. chodská pastvina. Historici hovoří dokonce o tzv, velkém Chodsku jehož jádro se rozprostíralo po délce celého českého lesa, tj. od hory Dyleň až po Všerubský průsmyk.

    Název Chodové se odvozuje od slova choditi, tj. konat strážní pochůzky po zemských hranicích. To znamená, že se nejedná jenom o označení příslušníků kmene, ale rovněž o zaměstnání. Tato služba obsahovala i dozor nad neporušeností hraničních znamení, tj. kamenných křížů, význačných stromů a mezníků.  Písemným dokladem o existenci plánských Chodů jsou „Libri eroctionum a cenfirmationum“ z roku 1144, tj. z doby Vladislava II. Je rovněž dokumentačně prokázáno, že obec Svatý Kříž byla chodskou vesnicí. (dnes Chodský Újezd).

     Němečtí historikové neměli z pochopitelných důvodů o tento úsek historie velký zájem, neboť velice neradi uznávali, že bylo Plánsko v nejstarších dobách úplně české.

   Kolik bylo chodských vesnic na Plánsku a které to všechny byly, nelze přesně říci. Ze 42 obcí bývalého plánského okresu je možné třicet z nich označit jako české, minimálně dvacet z nich chodské. Historici neví spolehlivě zda všechny tyto chodské vesnice byly svobodné, resp. privilegované.

    Většina chodských obcí v jihozápadní části Plánska měla své administrativní středisko v Tachově, kde sídlil purkrabí, zastupující zeměpána. Dle archivních záznamů jsou to obce: Tři Sekery, Skelná Huť, Horní Ves, Trstěnice, Broumov, Zadní Chodov, Svatý Kříž, Ctiboř, Chodová Planá, Jadruž, Nahý Újezdec, Jalový Dvůr, Štokov, Žďár. Tachovský purkrabí vykonával nad nimi vyšší soudní moc a v čase války byl jejich velitelem. Tito Chodové chránili stezku tachovskou a broumovskou.

    Mezi chodské obce lze počítat i : Boněnov, Hostičkov, Otín, Lestkov, Zliv. Tato skupina obcí měla za úkol střežit tzv. Tepelskou bránu. Archivní materiály nasvědčují, že administrativním centrem byla Teplá.

    Pokud jde o Planou, není vyloučeno, že i ona byla původně chodských sídlištěm. V úvahu přichází pouze tzv. horní náměstí. To se soustřeďovalo kolem kostela sv. Petra a Pavla. Nynější město Planá vzniklo později jako důsledek německé kolonizace.

    Výsady plánských Chodů nebyly nikdy tak rozsáhlé jako těch domažlických. To bylo způsobeno vysíláním šlechticů, rytířů z tachovského hradu za účelem lepší organizace. Zatímco chodští sedláci tvořili vždy pěchotu, šlechta potom jízdu. Postupně docházelo k zapomínání výsad chodských sedláků a stávali se z nich prostí poddaní. 

    O vztazích šlechty a Chodů lze možné vytvořit si dnešní představu na základě stížností jež např. podávali Chodové přimdští v letech 1565-1596 císaři proti pánům Schwamberkům, kteří je měli v zástavě. Kdo se nepodrobil byl krutě stíhán, mučen a popraven. Rok 1598 byl pro Chody plánské, ale i tachovské nejosudnější a znamenal prakticky jejich konec. Podle usnesení zemského sněmu na návrh České komory došlo k odprodeji celého pomezního hvozdu na Plánsku a Tachovsku. Hvozd se stal majetkem německé šlechty a měst. Chodové ztratili své působiště, jejich vojenský význam zanikl a stali se z nich prostí rolníci podléhající robotní povinnosti. Většina obyvatel propadla tzv. člověčenství, tj. úplnému nevolnictví. Výsledkem byl pokles poddaného na úroveň užitkového dobytčete. Tento osud postihl kdysi privilegované Chody. Každý sebemenší odpor byl ihned v zárodku krvavě potlačován ! 


1 KALANDRA, O. : Chodové plánští a poněmčení Plánska s přehledem historických pamětihodností v jednotlivých obcích na Plánsku, Krajské nakladatelství Karlovy Vary, 1957

 

chodove-plansti-ii.jpg